Vzdělání je velmi důležité.

 

Nejen, že vzdělaný člověk má větší rozhled a lepší možnosti uplatnění na „trhu práce“, ale je i mnohem hůř manipulovatelný.

 

Jenže, stojí stát o vzdělané lidi?

Nestojí mnohem spíš o nevzdělance, kteří uvěří úsměvu č.3, nažehlenému sáčku, ale obsahu sdělení neporozumí?

Myslím si, že škola je především základ státu. Jaké jsou školy, takový bývá i stát.

 

Podporují naše školy samostatné uvažování? Rozvoj kreativity? Posilují naše školy v dětech pocit odpovědnosti za sebe i své okolí?

Většina ne!

Většina škol v dětech zakořeňuje nechuť k učení, sobecké sledování pouze vlastních zájmů, nesnášenlivost k odlišnostem…

 

Děti, které doučuji, si s velkou radostí nechají ujít školní docházku kdykoli to jen trochu jde. Doučování však ne. Není výjimkou, že je jim ráno špatně a nemohou jít do školy, na doučování jsou ale fit a odmítají jeho zrušení.

Proč?

Nikdy děti neponižuji, když jim něco nejde. Nikdy se jim nesměji. Nepodceňuji je. Když si jedno dítě dělá legraci z druhého, protože něco udělá špatně, vyjádřím svůj nesouhlas s takovým chováním. Úšklebky brzy ustanou, jelikož nejsou odměněny smíchem dospělého, což se o školním vyučování tvrdit nedá…

 

Učím děti, aby se vzájemně podporovaly, pomáhaly si. Brzy na vlastní kůži poznají krásný pocit z toho, když někomu pomohou, místo aby se mu posmívaly a stane se jim to vlastní.

Jenže to je potřeba ukázat, přivést je k tomu. Pak už to dokáží bez mé „navigace“.

 

A další zajímavý bod. Sociální rozdíly. Děti je velmi citlivě vnímají, přesto je to něco, co nemohou ovlivnit. Často mezi nimi je jakési napětí, které eskaluje při každé příležitosti.

Toto napětí lze však snadno odbourat pomocí různých rozhovorů. Nelze však dělat, že neexistuje a nechat děti, ať se s tím nějak popasují.

 

Takových věcí by se dalo jmenovat mnohem víc…

 

Mě především mrzí, že škola není místem, kam by si děti chodily nejen pro vědomosti, ale i dovednosti mezilidského soužití a schopnosti celoživotně se vzdělávat, učit novým věcem…

Jsou rády, že to mají za sebou a brzy většinu toho, co se naučily, zapomenou.

 

Škoda.