Vzpurný žák

Včera byl poměrně hezký, dubnový den. Svítilo sluníčko a pokud nefoukal vítr, příjemně hřálo.
Prima den, dokud mne jeden mladý muž, kterého učím němčinu, nedonutil zamyslet se nad mými kvalitami. Otázku, do jaké míry ovlivňuje kvalitu vzdělání kvalita jednotlivých učitelů, řeším poměrně často, jelikož se mne týká a připadá mi nejen důležitá, ale i zajímavá.
Sama jsem kdysi velmi kriticky vnímala výkony svých učitelů. Ti, kteří neprokázali dostatečnou fundovanost a empatii neměli ve třídě velkou šanci na získání respektu, který ke vzdělávání neodlučitelně patří.
Lidé se vždy učili od vzorů.
Začíná to již v kolébce, kdy se přirozeným vzorem stane osoba sklánějící se nad nemluvně. Pokračuje přes pískoviště, kde pošilháváme po technikách, které používají tvůrci nejhezčích báboviček až po vědecké pracoviště, kde nejznalejší kolega vede mladé, nadějné mozky.
A proč je k tomu všemu důležitá autorita? Toužíme po vzoru, který nám může prokazatelně předat dobré znalosti a dovednosti. Musí tedy nejprve dokázat, že věci rozumí.
 
Již zmíněný mladý muž je nadprůměrně inteligentní, všestranně nadaný a jelikož si toto jeho rodiče uvědomují, snaží se mu mimo školní výuky poskytnout co nejširší škálu vzdělání. Hraje na kytaru a na klavír, chodí do různých kroužků a dostává soukromé lekce jazyků.
A tak se stalo, že se vzepřel. Neměl už chuť pracovat. Bylo pět hodin odpoledne a on se za celý den ještě nezastavil. Nebyl s klukama u rybníku, nestřílel prakem, nezahrál si na počítači. Neměl během celého dne ani chvilku, kterou by mohl prožít podle sebe.
Nepomohlo domlouvání, přesvědčování ani síla rozčílené maminky.
Odcházela jsem s pocitem poraženého. Prohra na plné čáře. Ale když jsem přemýšlela dál a vžila se do role toho chlapce, uvědomila jsem si, že to se mnou a s mou výukou nemuselo mít vůbec nic společného. Vždyť já na jeho místě bych se chovala stejně, pokud bych už byla unavená.
A prohra? Asi ano, ale ne moje. Někdo prohrává souboj s časem. Každým dnem ztrácí své dětství, které se už nikdy nevrátí a které se v tomto případě v ničem neliší od života dospělého, který také většinu svého času věnuje povinnostem, aby večer padnul znavený do postele a druhý den znovu a takto stále dál a dál, až…
Možná si právě toto můj student uvědomil a vzepřel se.
Možná, možná ne.

2 comments on Vzpurný žák

  1. Myslím, že je dobře, že se vzepřel, a měl by se vzepřít i své mamince, aby mu nenakládala další kroužky, další učení. Už takhle si to dětství asi moc neužil.
    Někteří rodiče si na dětech chtějí něco dokazovat, často to, co sami nedokázali a vůbec jim nedojde, že své děti poškozují.

Napsat komentář: Zita Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *