Hned na úvod musím zmínit, že ctím presumpci neviny a mám k dispozici pouze informace ze sdělovacích prostředků. Nikoho konkrétního zde nehodlám odsuzovat, vyjadřuji pouze svůj názor.
Jsem příležitostný fanoušek hokeje. Fandím, když je příležitost. Což bývá většinou, když se náš tým probojuje do semifinále a výš. Jinak se o tento sport moc nezajímám. Možná je nás takových většina a možná si to pan Palaščák dobře uvědomoval, když načasoval zveřejnění videonahrávky, na které je on sám v roli uplácejícího.
Pan Růžička prohlásil, že se nenechá ničím rozptylovat, tým se kolem něj semknul, činovníci českého hokeje argumentují presumpcí neviny a orgány činné v trestním řízení mají 30 dní, aby celou věc prošetřili. A národ? Národ je ve dví.
Jedni hartusí, že to snad ten Palaščák udělal schválně, že tím chce celému národu pokazit mistrovství.
Druzí nechápou, proč se pan Růžička nevzdal své funkce, dokud se jeho jméno neočistí, jelikož v civilizovaných zemích stačí podezření ze závažného trestného činu na to, aby člověk z veřejné funkce odstoupil a byl tak dobrým vzorem pro celý národ. Zcela nehledě na to, že pan Růžička přijetí obnosu nepopírá.
Jedni mají velké obavy, aby celá kauza nenarušila pohodu národního týmu.
Druzí mají obavu, aby případné zametení celé kauzy pod koberec nenarušilo pohodu celého národa.
Jedni budou případný neúspěch národního týmu připisovat této kauze.
Druzí již nebudou řešit hokej, ale morálku.
Morálku státu, ve kterém žijeme nepřetržitě, ne pouze v době konání mistrovství.
Podle logiky pana Růžičky bychom policejní hlídce, která nás zastaví kvůli dopravnímu přestupku, mohli říct, že teď to s nimi rozhodně řešit nebudeme, jelikož máme něco důležitějšího. Ale my bychom s tím nepochodili. Nejsme trenéři národního týmu. To ale pak přestává být právní stát, pokud spravedlnost není slepá a zákony neměří všem stejně.
Chci věřit, že kauza pana Růžičky bude prošetřována stejně, jako by byla prošetřována u každého z nás a pokud budou shledány důvody k zatčení pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu, což přijímání úplatků je, bude zatčen. A třeba uprostřed mistrovství.
Nás ostatních, netrenérů, by se také nikdo neptal, zda nemáme rozdělaného něco důležitého. Zatkli by nás třeba na ulici během venčení našeho psa.