Cituji ze zdroje: http://necyklopedie.wikia.com/
„zážitek – událost, kterou jste zažili. Pokud jste ji nepřežili, jedná se o zásmrtek“ 🙂

 

Trocha humoru na úvod, ale nyní vážně.

 

 

Zážitek by měl být hezký, zapamatovatelný, výjimečný, naplňující a dalo by se ještě dlouho pokračovat.

 

Navštívila jsem po dlouhých letech Matějskou pouť. Byla to nostalgie. Část dětsví jsem prožila na nedaleké Letné, přes Stromovku to na pouť bylo asi deset minut.

Některé atrakce jsem poznávala, ale většina byla nová.

Dlouho jsem stála a pozorovala živé poníky, jak chodí stále dokola. Bylo mi jich líto.

 

Při pohledu na labutě se mi vybavily vzpomínky na tatínka, který mě kdysi na labutě vzal. Držel ovládací páku a já se strašně bála. Povyjeli jsme sotva pár metrů vzhůru a já žadonila, aby už za páku netahal, že se výš bojím. Tatínek to chvíli vydržel, ale pak nenápadně zase za páku zatáhl a my se s cuknutím vydali o dalších pár metrů výš.

Tímto způsobem, kdy žadonění střídalo zatáhnutí za páku, jsme se nakonec dostali až nahoru. Měla jsem pohled upřený do vnitřku labutě a nic mě nepřesvědčilo, abych se kochala, prý, krásným výhledem. To tehdy byl zážitek.

 

Po opakování tohoto zážitku jsem ani po letech úplně netoužila. Strach z výšek se u mne s věkem spíš ještě zhoršil.

 

Při přihlédnutí k výše popsanému nechápu, jak mě mohlo napadnout, vydat se na jednu z nových atrakcí. Na první pohled vypadala neškodně. Takový řetízkáč, jen o dost vyšší. Vlastně to byla asi druhá nejvyšší atrakce na celé pouti.

 

 

Z celé atrakce si pamatuji začátek, kdy jsem se pohodlně usadila do bezpečně vyhlížející sedačky a pár prvních otoček. Potom se celý řetízkáč začal zvedat vzhůru. Zavřela jsem oči. Představovala si, že jsem na horách. Tam totiž taky fouká. Do mé představy nezapadal pouze popisný komentář mé přítelkyně, která detailně popisovala vše, co bylo vidět.

Strach, který jsem prožívala, lze slovy jen těžko popsat.

Po přistání jsem odklopýtala do nejbližšího občerstvovacího zařízení, posadila se na vratkou lavičku, kterou jsem málem převrhla a toužila po panáku.

Panák nebyl. Byla výborná klobása s chlebem a zlatavý mok.

A byl to zážitek, na který asi nikdy nezapomenu.

A to přesto, že se málem jednalo o „zásmrtek“ 🙂