Noc literatury 2015

Čtení, architektura, turistika

Letošní noc literatury v Praze se odehrávala na území Prahy 6. Byl to již devátý ročník, příští rok se tedy můžeme těšit na jubilejní, desátý ročník.
 
Noc literatury pořádají Česká centra a síť EUNIC, Evropské sdružení národních kulturních institutů. Současně s Prahou se letos zúčastnilo třicetsedm českých a moravských měst a také některá další evropská města, například Bratislava, Mnichov nebo Vídeň. Jde o akci na podporu a propagaci spisovatelů, překladatelů a literárních vydavatelů. Tak, jako u nás zaznívaly ukázky zahraniční literatury, zaznívaly v zahraničních městech ukázky naší literatury.
 
Celá akce probíhala v čase 18-23 hod.
 
Tolik k nezbytným informacím. Nyní již subjektivní zážitek.
 
Prvním místem, které jsem navštívila, bylo CARBON Café v budově B, VŠCHT. Vybrala jsem si toto místo, jelikož jsem ho v době studií na gymnáziu hojně navštěvovala. Tedy, samotnou kavárnu ne, ta v dnešní podobě existuje teprv od roku 2011.
CARBON Café je malebná kavárna, ve které jistě mnozí studenti tráví příjemné chvíle. Je velmi moderně zařízená, včetně klidové zóny, ve které si student může lehnout a relaxovat. A ne jen student. Kavárna je přístupná veřejnosti.
 
Počet míst v této kavárně je 40, což, jak se brzy ukázalo, bylo při velkém zájmu o akci, nedostačující. Měla jsem dobré místo, jelikož jsem přišla s dostatečným časovým předstihem (asi 15 minut). Ti, kteří přišli přesně na čas, tedy v 18,00, se museli spokojit s místy ke stání u baru.
Čtení samotné bylo zajímavé. Jednalo se o úryvek z knihy finské autorky, která si představila dobu, ve které bude voda tím nejvzácnějším, co si můžete představit. Doba, která jistě může přijít, pokud se ke své planetě nezačneme chovat lépe.
Knihu bylo možné zakoupit přímo v kavárně za sníženou cenu.
Čtení zakončil potlesk publika a všichni se začali urychleně přesouvat na další stanoviště.
 
Během přesunů se míjely skupinky ozdobené odznáčky se znakem právě probíhající akce, třímající v ruce brožurky s informacemi o místech, kde čtení probíhá.
 
Další zastávka byla v Národní technické knihovně. Zde probíhala hned dvě čtení. Obě velmi zdařilá. Větší dojem na mne přesto udělala samotná budova.
 
Jde o surové zpracování, které působí jednoduše, čistě a velmi prostorně. Betonové ochozy jednotlivých pater knihovny zdobí avantgardní kresby rumunského výtvarníka Dana Perjovschiho. Všechny jsem je nespočítala, dle informací z brožury jich má být přes dvěstě. A jedna je lepší, než druhá.
Pokud budete mít někdy cestu kolem a možnost vstoupit, udělejte to, je to skutečně zážitek.
 
Další objekt, který si zaslouží pozornost, je budova Ústavu organické chemie, zvaná Květák.
Budova je celá skleněná a opravdu připomíná zeleninu, případně cokoli kulovitého tvaru. Sem se asi obyčejně nedostanete, vězte tedy, že největší kouzlo má budova při pohledu zvenčí. Uvnitř působí, alespoň na mne, ztísněně. Okna se zřejmě nedají otvírat, vše je tedy závislé na vzduchotechnice a na vzduchu uvnitř je to znát.
Nechtěla bych zde ani studovat, ani pracovat. Architektonicky to každopádně zajímavé je.
 
Na tomto místě skončím. Koho zajímá víc, ten si informace najde na internetu.
 
Já jsem si Noc literatury každopádně užila a mohu všem doporučit, aby se příští rok zašli také zaposlouchat do úryvků zajímavých knih, navštívili zajímavá místa a udělali si hezkou procházku krásnou Prahou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *